Červen 2014

kdybych si měla něco přát ...

27. června 2014 v 12:04 něco na pohodu

Kdybych si měla něco přát chtěla bych umět kouzlit a čarovat
vykouzlit všem lidem úsměv na tváří slyšte jen slova laskavého
slunce ať každý kout země prozáří vody ať dostatek je pro každého.
Kdybych si měla něco přát chtěla bych umět kouzlit a čarovat
najít lék na všechny nemoci děti aby si mohly v klidu hrát
dostalo se potřebným pomoci všem dětem radostné dětství přát.
Kdybych si měla něco přát chtěla bych umět kouzlit a čarovat
aby každého zasáhl Amorův šíp potkal lásku něhou provázenou
procházet se alejí rozkvetlých líp všemi vůněmi provoněnou.
Kdybych si měla něco přát chtěla bych umět kouzlit a čarovat
každému kdo to potřebuje kousek štěstí do života vnést
z kouzelných proutků aleje vysadit kolem všech cest….


Mlhy se z lesů...

19. června 2014 v 8:20 něco na pohodu

Mlhy se z lesů vznáší něžně se rozplývají
ptáci se v lesích plaší celý kraj rozzpívají.
Do srdce neklid se vnáší o lásce píseň znají
vzpomínky v duši raší do not se ukrývají….


Jeden mrak....

5. června 2014 v 14:25 něco k zamyšlení

Jeden velmi mladý mrak se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.Když míjely ohromnou poušť, ty zkušenější mraky ho povzbuzovaly: "Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračného stáda."Co děláš? Pohni se!" hučel za ním vítr.Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.Jedna z dun se na něj usmála byla to duna velmi půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou kšticí."Ahoj, já jsem mrak," představil se mrak."Já duna," odpověděla ta duna."Jak si žiješ tady dole?" "Jen samé slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?""Slunce a vítr a velké cesty po obloze.""Víš život duny je tak krátký. Jestli se vrátí velký vítr, asi zmizím.""Mrzí tě to?" "Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu." "Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť rájem?""Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak."Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a květiny.""To je pravda. Ty jsem viděl.""Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," postěžovala si duna a skončila rozhovor.Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já..." "Ale zemřeš...""Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově zbarvený déšť.Příští den byla malá duna celá rozkvetlá…


Kdosi řekl bože učiň mě lampou. Já sám sice shořím, ale daruji světlo
ostatním…."