něco k zamyšlení

Děti se naučí tomu v čem žijí...

2. srpna 2018 v 11:48

Děti se naučí tomu v čem žijí....
Jestliže děti žijí obklopeny kritikou naučí se odsuzovat.
Jestliže děti žijí obklopeny nepřátelstvím naučí se bojovat.
Jestliže děti žijí obklopeny strachem naučí se být bázlivé.
Jestliže děti žijí obklopeny lítostí naučí se litovat samy sebe.
Jestliže děti žijí obklopeny zesměšňováním, naučí se být stydlivé.
Jestliže děti žijí obklopeny žárlivostí naučí se co je to závist.
Jestliže děti žijí obklopeny zahanbováním naučí se cítit se vinny.
Jestliže děti žijí obklopeny tolerancí naučí se být trpělivé.
Jestliže děti žijí obklopeny podporou naučí se mít důvěru.
Jestliže děti žijí obklopeny chválou naučí se oceňovat.
Jestliže děti žijí obklopeny přijetím naučí se mít rády samy sebe.
Jestliže děti žijí vítány naučí se nacházet ve světě lásku.
Jestliže děti žijí obklopeny uznáním naučí se mít cíl.
Jestliže děti žijí obklopeny sdílením naučí se být štědré.
Jestliže děti žijí obklopeny poctivostí a upřímností naučí se, co je to pravda a spravedlnost.
Jestliže děti žijí v bezpečí naučí se důvěřovat sobě i ostatním.
Jestliže děti žijí obklopeny přátelstvím naučí se, že na světě je pěkně.
Jestliže děti žijí obklopeny klidem naučí se pokoji mysli.
V čem žijí vaše děti?

Lidi jsou prostě lidi ...

9. ledna 2017 v 14:13

Lidi jsou prostě lidi jeden je slepý a druhý vidí
slepý ale vidí víc než ten zdravý dá se říct.
Slepý totiž srdcem cítí že i tak je život k žití
zdravý se chce mít stále líp samou depresí by radši chcíp.
Těm co zbývá jen pár chvil z toho kousku co jim zbyl
radují se z plných sil že naplno každý z nich svůj život žil.
A tak jsou to nemocní co o životě zdravém sní
a dali by tuny zlata za své zdraví natotata.
Zatímco zdraví klejí a nadávají o druhé se nestarají
špatnou náladu mají že krásně svítí slunce nevnímají.
Je to těžké na tom světě když se jenom litujete
tak žij šťastně každý den na starosti zapomeň.
Život je zkrátka ironický ale to tak bylo vždycky
tak už se vzpamatuj zastav se a chvíli stůj.
Naslouchej přírodě jak žije slyšíš to v tvé hrudi srdce bije....
Lidičky naučte se rádi se mít a nezapomínejte se taky něčím odměnit ...

Holčička připravovala dárek k Vánocům...

19. prosince 2014 v 11:30

Holčička připravovala dárek k Vánocům….
Balila krabici do obrovského kusu drahého zlatavého papíru a přikrášlovala ji lesknoucími se ozdobami a barevnou stuhou."Co to děláš? vyčetl jí otec. "Tolik papíru přijde nazmar! Víš, kolik to stojí?"Holčička přitiskla krabici k sobě a se slzami v očích utekla do kouta.O Štědrém večeru holčička přinesla krabici ve zlatém papíru tatínkovi."To je pro tebe, tati," šeptla.Otec zjihl. Asi byl na ni příliš tvrdý. Vždyť to byl dárek pro něj. Rozvázal tedy pomalu stuhu, trpělivě rozbaloval obrovský papír a pomalu krabici otevřel. Byla prázdná.To ho rozzlobilo:"To jsi zničila všechen papír jen kvůli prázdné krabici?"Holčičce se opět nahrnuly slzy do očí:"Ale ona není prázdná! Dala jsem do ní milion pusinek."
Proto má jeden muž na svém pracovním stole prázdnou krabici od bot."Vždyť je prázdná," diví se všichni."Není. Je plná lásky mojí holčičky," odpoví pokaždé….
A o tom Vánoce jsou …..není podstatné za kolik a kolik ….vše jo o srdíčku…..

Když maminka ...

3. října 2014 v 12:32

Když maminka jednoho dne večer chystala večeři přišel za ní do kuchyně syn s lístkem v ruce.S podivně strohým výrazem jí ho podal. Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:
Vyplení záhonku: 20 Kč
Úklid pokojíku: 50 Kč
Nákup: 10 Kč
Hlídání sestřičky (3x): 90 Kč
Dvě jedničky: 50 Kč
Každodenní vynášení odpadků: 30 Kč
Celkem: 250 Kč
Maminka se na chlapce něžně podívala. Vzala propisku a na druhou stranu lístku napsala:
Devět měsíců nošení pod srdcem: 0 Kč
Všechny probdělé noci, když jsi byl nemocný: 0 Kč
Všechna pomazlení, když ti bylo smutno: 0 Kč
Všechny osušené slzy: 0 Kč
Všechny věci, kterým jsem tě každý den učila: 0 Kč
Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny a namazané chleby: 0 Kč
Každodenní péče: 0 Kč
Celkem: 0 Kč
S úsměvem lístek podala synovi. Když si ho přečetl cítil se zahanben. Otočil lístek a pod svůj účet napsal: "Vyrovnáno." Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl.
Když se v rodinných vztazích a partnerských vztazích začne počítat je to začátek konce. Láska buď je anebo není. Láska je buď zdarma nebo není vůbec...

Jeden mrak....

5. června 2014 v 14:25

Jeden velmi mladý mrak se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.Když míjely ohromnou poušť, ty zkušenější mraky ho povzbuzovaly: "Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračného stáda."Co děláš? Pohni se!" hučel za ním vítr.Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.Jedna z dun se na něj usmála byla to duna velmi půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou kšticí."Ahoj, já jsem mrak," představil se mrak."Já duna," odpověděla ta duna."Jak si žiješ tady dole?" "Jen samé slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?""Slunce a vítr a velké cesty po obloze.""Víš život duny je tak krátký. Jestli se vrátí velký vítr, asi zmizím.""Mrzí tě to?" "Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu." "Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť rájem?""Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak."Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a květiny.""To je pravda. Ty jsem viděl.""Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," postěžovala si duna a skončila rozhovor.Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já..." "Ale zemřeš...""Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově zbarvený déšť.Příští den byla malá duna celá rozkvetlá…


Kdosi řekl bože učiň mě lampou. Já sám sice shořím, ale daruji světlo
ostatním…."

Hvězdice....

28. května 2014 v 20:17

Zuřila strašná bouře. Ledové ostří větru se zařezávalo do vodní hladiny a zvedalo ji do obrovských vln bijících do pobřeží jako beranidla, které při návratu rozrývaly a obracel mořské dno jako obří pluhy. Vodní proud strhával malá zvířátka, která žila při dně, korýše a plže, a vyhazoval je desítky metrů na břeh. Bouře skončila stejně rychle, jako začala. Hladina moře se zklidnila a ustoupila o několik metrů. Pobřeží zůstalo pokryté blátem, ve kterém se zmítaly a umíraly tisícovky hvězdic. Bylo jich tolik, že pláž jimi zrůžověla. Ten zvláštní jev vzbudil zvědavost mnoha lidí. Přijely i televizní štáby, aby o podivném úkazu natočily reportáž. Mořské hvězdice se téměř přestaly pohybovat. Pozvolna hynuly. Mezi lidmi byl také jeden chlapec, který přišel s tatínkem. Smutně se na hvězdice díval. Všichni je jen pozorovali a nikdo nic neudělal. Náhle se chlapec vytrhl tatínkovi z ruky, zul si boty a ponožky a rozběhl se na pláž. Sklonil se, nabral do ručiček tři malé hvězdice a běžel je hodit do vody. Pak se vrátil a celou akci opakoval. Z betonového chodníku na něj volal muž : "Co to děláš, chlapče?" "Házím ty hvězdice zpátky. Jinak tu na břehu všechny pomřou," odpověděl chlapec v běhu. "Ale vždyť jich tu jsou tisíce! Stejně je všechny nestačíš zachránit," zavolal na něj muž. "A stejné je to i všude kolem, na tom nic nezměníš! "Chlapec se usmál. Vzal do ruky další hvězdici a hodil ji do vody se slovy: "Ale pro tuhle jsem to změnil! "Ten muž chvíli mlčel, pak se sehnul, zul se a slezl dolů na břeh. Začal sbírat hvězdice a házet je zpátky do vody. Za chvilku se k nim přidala dvě děvčata a už byli čtyři. Po chvíli bylo na pláži lidí víc a víc. A nakonec byly zachráněny skoro všechny hvězdice.

Aby se cokoli ve světě změnilo, stačí, když se někdo odváží začít......... ;)

jedna dívenka...

23. května 2014 v 17:32

Ve škole byla jedna dívenka, která měla pořád sevřenou levou ruku v pěst.
Měla ji zavřenou, když šla do školy, když byla vyvolaná a šla k tabuli, i když
psala.Jednou se jí učitelka zeptala (i proto, že ostatní žáci také byli zvědaví),
proč to dělá. Dívenka zprvu nechtěla odpovědět, ale když naléhala a připojili
se i spolužáci, rozhodla se tajemství prozradit.
"Když ráno odcházím do školy, maminka mi pokaždé dá na levou dlaň pusu.
Potom mi dlaň zavře, usměje se na mě a řekne, abych tu pusinku dobře
opatrovala. Proto mám dlaň pořád zavřenou. Mám tam schovanou pusu od maminky."

Jedna mladá žena ....

18. března 2014 v 12:26

Jedna mladá žena dostala tucet růží s lístkem: "Od toho, kdo tě má rád."
Ale podpis chyběl. Vdaná nebyla, a tak začala přemýšlet o mužích, které
kdy poznala. Nebo to byli její rodiče? Že by někdo z přátel ? V duchu se jí
vynořil celý seznam lidí. Nakonec se rozhodla zavolat kamarádce, aby jí
pomohla tu záhadu rozluštit. Ale po jedné kamarádčině větě jí svitlo:
"To tys mi poslala růže?""Ano." "A proč?" "Protože, když jsme se viděly
naposled, měla jsi špatnou náladu ,připadala jsi si sama a opuštěná .
Chtěla jsem, aby sis připomněla všechny lidi, co tě mají rádi…"

před mnoha lety

12. března 2014 v 20:38

Před mnoha lety krajem putoval misionář. Jeho průvodcem byl mladý indián.Každý večer, právě když zapadalo slunce, mladík odcházel do ústraní. Pokaždé se postavil tváří k slunci, rytmicky podupával a polohlasně zpíval něžnou, smutnou melodii. Misionář tomu zvláštnímu rituálu nemohl přijít na kloub a byl stále zvědavější, co vlastně znamená. Až se jednoho dne zeptal:"Jaký význam má ten zvláštní obřad, který každý večer provádíš?" "To je jednoduché," odpověděl mladík. Tu písničku jsme složili společně já a moje žena. Když jsme každý někde jinde, oba ji zpíváme a tancujeme, když se slunce skloní nad obzor. A tak každý večer, přestože jsme od sebe daleko, spolu zpíváme a tancujeme."


 
 

Reklama